Možná multimediální budoucnost literární fantastiky

...takové menší zamyšlení...

Pokud něco změnilo celkové pojetí vztahu autor – čtenář, jsou to sociální média. Autor může vlastně v reálném čase předávat informace o tom, na čem pracuje, jak postupuje, publikovat ukázky, což dává fanoušků pocit zapojení do samotného procesu vzniku knihy. Funguje zde i pozitivní zpětná vazba (také kolikrát okamžitá), kdy autor dostává odezvu v podobě komentářů (popřípadě soukromých zpráv). Ty mu pak často pomohou překonat období, kdy pochybuje sám o sobě a své práci. Což je, přiznejme si, také dost častý úkaz. Vzniká tak vlastně uzavřená komunita s pozitivním naladěním, kdy je zpětná vazba od fanoušků motivátorem pro vedení dalších dialogů a diskuzí mezi autorem a čtenářem/fanouškem.



Oproti osobnímu setkání mají tedy sociální média výhodu rychlých odpovědí, na druhou stranu, absence neverbální komunikace může určité diskuze či příspěvky nasměrovat zcela jiným směrem, než si přejete.

To se snaží v současné době odstranit vlogy a videa, která zapojují do hry i mimiku a řeč těla. Jestliže dříve komunikoval autor s fanoušky prostřednictvím knihy a případných rozhovorů v tištěných médiích, video má mnohem daleko nejblíže k pocitu osobního kontaktu. Což je fanoušky obecně vnímáno velmi pozitivně. Aspoň myslím.

Jako negativum se pak pro samotného autora jeví náročnost. A to jak finanční (náklady na zakoupení adekvátní techniky), tak časová (samotné natočení i postprodukce).

Zase má ale lepší přehled o počtu zhlédnutí, kdežto u článků dosti často chybí informace, kolik lidí si jej přečetlo. Protože počet lidí reagujících komentářem je obecně o dost menší, než těch, kteří příspěvek otevřou.

Být spisovatelem v současné době tedy obnáší mnohem více, než jen napsat text. Z mého pohledu dnes samotné psaní zabírá sotva třetinu času, zbytek je třeba věnovat na věci související. (Re)organizace denního režimu je pak nutností, aby na tvorbu vůbec zbyl nějaký prostor. A to nemluvím o nutnosti si držet základní přehled aspoň v žánru, kterému se věnujete. Času na čtení se totiž také nedostává, knih vychází skutečně hodně…

Je otázka, jak dlouho je tato situace udržitelná. Dříve či později určitě dojde ke změně. Pojďme si tedy nastínit jednu z možností.


Multimediální budoucnost, aneb jak by to mohlo vypadat

Představme si tedy běžné větší nakladatelství budoucnosti. Připomíná trochu to, co nazýváme stáj. Čímž nemyslím ustájení pro chov domácích zvířat, ale model fungování, jaký je uplatňován v dostizích, nebo formuli 1.

*Ano, v podstatě je tento model již uplatňován, jen v jiné verzi.

Ze spisovatelů (drze předpokládám, že jich bude více), kteří jsou součástí stáje, je sejmuta mediální propagace vlastními silami. Tím, že tyto prostředky spadanou pod PR team nakladatele (weby, grafika, promovidea, akutuality, rozhovory, upoutávky), se může autor věnovat primárně tomu, co se do něj čeká – tedy svému psaní. On dodá knihu/text, nakladatel se postará o její propagaci na profesionální úrovni.

Pravděpodobný je také vznik internetové televize (iTV), věnující se fantastice (nebo literatuře obecně). Kromě představení aktuálních novinek a recenzí (což bude asi nejzásadnější část příjmů iTV, ptž. jde de facto o reklamu) je možná existence diskuzních pořadů, rozhovorů, reportáží z conu a larpů, historických ohlédnutí za staršími knihami, rozborům žánru aj. Ať se nám to libí nebo ne, tištěná média mají vždy zpoždění. Kdežto na sociálních sítích se informace z akcí objevují maximálně se zpožděním v řádu hodin (přenosy live jsou už též vcelku běžné, minimálně FB to nabízí)

Stejně jako spisovatelé a nakladatelé, by se i novinářská činnost kolem psaní silně profesionalizovala. Což by sebou neslo mj. definitivní odlišení amatérské a profi tvorby, která momentálně žije pospolu na jednom písečku, ovšem z dlouhodobého hlediska to mezi nimi již hodně skřípe.

Předpokládal bych i vznik aktivního scoutingu, vyhledávání talentů, které je zatím vedeno víceméně pasivní formou. Možná určení několika soutěží, které by v případně čelního umístění poskytovaly možnost přejít k „profesionálům“. Což by pozvedlo jejich prestiž i počet účastníků. Adekvátně tomu by vypadal i sborník výsledných prací. Otázkou pak zůstává, (a často je to i zmiňováno v různých diskuzích) jestli by se sešlo dost kvalitních prací, aby jej bylo čím naplnit. Zvážit by se tak musel jiný, alternativní model pro výběr vhodných adeptů.

To, co brání rychlejší profesionalizaci (české) fantastiky, je v podstatě myšlenka co nejbližšího spojení fanouška a žánrového autora. V době, kdy tento trend vznikl, ovšem ještě nikdo neočekával rozmach internetu a to, že se psaní bude věnovat tolik lidí.

Jestli by efekt rozdělení české fantastiky na amatérskou a profi byl ve svém důsledku pozitivní, si netroufám odhadnout. A to jak z hlediska komerčního, tak možnosti přesahu mimo žánr, kdy ty nejlepší věci by tento potenciál rozhodně mít mohly. Odděleny od amatérské tvorby by tvořily výkladní skříň žánru, což by tomu mohlo napomoci. Ve spojení s filmovou, ale hlavně seriálovou produkcí fantastiky, je navíc tato možnost stále více reálná.


Jak nás ale učí historie, teorie a praxe jsou dvě naprosto odlišné věci. I když na druhou stranu, pokud to funguje ve sportu, (kde vedle sebe bez problémů existují  kategorie hobby a elite),  a jiných odvětvích, proč by to nešlo v literatuře?

Komentáře