2018/14

Autorovy zápisky, týden čtrnáctý

  • Asi už je tu zase to jaro.
  • Holkám se zkracují sukně a naopak prodlužují záchvaty pylové alergie.
  • Zřejmě by to mělo na mě působit nějak rodino-tvorně, cloumat mnou vášně, touhy, nebo rozmnožovací pudy.
  • Bohužel, tohle jsem zažil naposledy na počátku druhohor.



Je mi jasný, že jsem ten obrázek měl dát na konec textu,
beztak jste to otevřeli jen kvůli němu :-P
  • Takže to, že se lidi na veřejnosti koušou do hlavy, nebo rvou první kytky, aby dali najevo, jak moc jsou zamilovaný, mě nechává chladným.
  • A víc než sledování samiček, co usilovně vrtí pozadím v minisukni, mě rajcuje představa, že se pořádně vyspím.
  • Asi budu muset počkat na tu druhou (či třetí) mízu.

  • A jak tak koukám na stejně starý kolegy, nastává v jejich životě (a tím pádem i v tom mém) kritický okamžik.
  • Svoji oblíbenou průpovídku „dobrý kohout nepřibere“ budu zřejmě muset po dlouhých dvaceti letech nenápadně vyměnit za něco vhodnějšího. 
  • Třeba „hubená liška není úspěšný lovec,“ nebo tak něco.
  • Možná na ten nový slogan vypíšu tendr.
  • Nebo si pořídím další dvě (popřípadě tři) milenky.
  • Kecám, už tak nemám na nic pořádně čas, ještě tohle do baráku.

  • Ano, přiznejme si to, zpohodlněl jsem…
  • Sečteno podtrženo - kila navíc nevadí, sádlo ano.
  • Omezovat se v jídle odmítám, takže budu muset víc cvičit…
  • …že je to v přímém rozporu s tvrzením o pohodlnosti, vím.
  • PS: Očividně je několik druhů lenosti.
  • PPS: Snad mi nově narostlé bicepsy nepotrhají rukávy u oblíbených triček.

  • Několikadenní záchvat těžké melancholie* neměl naštěstí dopad na moji pracovní morálku a dokázal jsem jej navíc úspěšně kamuflovat před širokou i úzkou veřejností.
  • Nějaký tydýt prý kdysi prohlásil, že všechno zlé je pro něco dobré.
  • Nehádám se.
  • Protože po dlouhých letech jsem zase napsal několik básní.
  • A vůbec poprvé ve formě volných veršů.
  • O jejich kvalitě si však nedělám žádné iluze.
  • Obsah totiž plně odpovídal mé inteligenci a náladě.


* By mě jako fakt zajímalo, jestli podobnými duševními stavy trpí i jiní spisovatelé nebo autoři… Vím, že například Ota Pavel moji oblíbenou povídku Smrt krásných srnců napsal v psychiatrické léčebně, ale tak daleko to u mě zatím nedošlo a doufám ani nedojde. Popravdě, zatím mi tyhle výkyvy nálad při tvorbě spíš pomáhají, než aby škodily.

Komentáře

  1. Kdysi jsem slyšel trefné vyjádření, že správný filosof má mít manželku a milenku: Milence řekne, že je u manželky, manželce, že je u milenky, a šup do knihovny! Nu, jak si to tak po sobě čtu, řekl bych, že do správného filosofa mi ještě několik podstatných věcí chybí :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je příjemné mít za milenku vdanou ženu, protože večer musí jít domů. ;-)

      Vymazat

Okomentovat